M\u016fj bratr, kter\u00fd nikdy nemluvil, sed\u011bl p\u0159ede mnou a v jeho tv\u00e1\u0159i byla takov\u00e1 jistota, jako by kone\u010dn\u011b na\u0161el sv\u00e9 m\u00edsto na sv\u011bt\u011b. Jeho rty se pohnuly a j\u00e1 sly\u0161ela:
\u2014 P\u0161\u0161t\u2026 jsem tady s n\u00edm.<\/p>\n\n\n\n
![\"\"](\"https:\/\/achex.arminfonews.ru\/wp-content\/uploads\/2025\/10\/snapedit_1759943544880-682x1024.jpeg\")
<\/figure>\n\n\n\nTa t\u0159i slova mi pronikla a\u017e do du\u0161e. Nepamatovala jsem si, kdy jsem naposledy sly\u0161ela jeho hlas. Mo\u017en\u00e1 kdy\u017e jsme byli d\u011bti, a on mi ti\u0161e \u0161eptal jm\u00e9no, proto\u017ee se b\u00e1l hluku.
P\u0159istoupila jsem k n\u011bmu pomalu, abych nenaru\u0161ila ten k\u0159ehk\u00fd okam\u017eik. Kin se na m\u011b nepod\u00edval, ale po tv\u00e1\u0159i mu sklouzla jedin\u00e1 slza.<\/p>\n\n\n\n
\u2014 U\u017e nepl\u00e1\u010de, \u0159ekl ti\u0161e. Je m\u016fj kamar\u00e1d.<\/p>\n\n\n\n
D\u00edt\u011b klidn\u011b d\u00fdchalo, jeho mal\u00e1 ru\u010dka spo\u010d\u00edvala na Kinov\u011b hrudi. Klekla jsem si vedle nich, nev\u011bd\u011bla jsem, jestli m\u00e1m plakat nebo se usm\u00e1t.
Kin pak zvedl hlavu a jeho o\u010di \u2013 \u010dist\u00e9, hlubok\u00e9 \u2013 se setkaly s m\u00fdmi. Nebyl v nich strach ani zmatek. Jen klid a pochopen\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
\u2014 V\u00ed\u0161, za\u0161eptal, sly\u0161el jsem ji u\u017e d\u0159\u00edv\u2026 tam, v temnot\u011b.<\/p>\n\n\n\n
\u2014 Kine? vydechla jsem. Co t\u00edm mysl\u00ed\u0161?<\/p>\n\n\n\n
P\u0159itiskl d\u00edt\u011b k sob\u011b o n\u011bco v\u00edc. Vzduch v m\u00edstnosti se zd\u00e1l t\u011b\u017e\u0161\u00ed.
\u2014 Jej\u00ed pl\u00e1\u010d neza\u010dal te\u010f. Volala u\u017e p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se narodila. Sly\u0161el jsem ji, jen jsem neum\u011bl \u0159\u00edct, co to znamen\u00e1.<\/p>\n\n\n\n
Zatajila jsem dech.
\u2014 Kine\u2026<\/p>\n\n\n\n
Ale on se pod\u00edval k oknu, jako by tam n\u011bkdo st\u00e1l.
\u2014 U\u017e nen\u00ed sama, \u0159ekl ti\u0161e. U\u017e se neboj\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Oto\u010dila jsem se k oknu \u2014 nikdo tam nebyl. Jen n\u00e1\u0161 odraz: j\u00e1, m\u016fj bratr a sp\u00edc\u00ed d\u00edt\u011b. Ale v\u0161imla jsem si, \u017ee Kinova ruka, kter\u00e1 dr\u017eela miminko, se t\u0159\u00e1sla.
Jeho rty se znovu pohnuly:
\u2014 Ud\u011blala jsem, co jsem m\u011bl.<\/p>\n\n\n\n
A pak zazn\u011bl zvuk \u2014 jemn\u00fd, k\u0159ehk\u00fd, jako prasknut\u00ed v\u011btvi\u010dky pod sn\u011bhem.
Kin sklonil hlavu, zav\u0159el o\u010di a jeho dech se zadrhl.
\u2014 Kine? za\u0161eptala jsem. Kine, pros\u00edm\u2026<\/p>\n\n\n\n
Ale u\u017e neodpov\u011bd\u011bl.
D\u00edt\u011b d\u00e1l spalo pokojn\u011b, a n\u00e1\u0161 kocour Mango pomalu sesko\u010dil z jeho kolen a ode\u0161el do p\u0159eds\u00edn\u011b.
Chytla jsem ho za rameno, volala jeho jm\u00e9no, ale z\u016fstal nehybn\u00fd.<\/p>\n\n\n\n
A\u017e pozd\u011bji mi l\u00e9ka\u0159i \u0159ekli, \u017ee m\u011bl vrozenou srde\u010dn\u00ed vadu, o kter\u00e9 nikdo nev\u011bd\u011bl.
Ode\u0161el ti\u0161e, s d\u00edt\u011btem v n\u00e1ru\u010d\u00ed, kter\u00e9 dok\u00e1zal uti\u0161it jen svou p\u0159\u00edtomnost\u00ed.<\/p>\n\n\n\n