Životní zlom někdy přichází nečekaně. Pro Janu to byl rozvod po patnácti letech manželství. Zůstala sama, s omezenými prostředky, bez jasné představy o budoucnosti. Ale místo toho, aby se ponořila do beznaděje, rozhodla se postavit na nohy zcela novým způsobem. Vzala starou boudu po dědečkovi, která roky chátrala na konci zahrady, a udělala z ní svůj nový domov – funkční, krásný, útulný a především – vlastní.

Cesta od nuly
Bouda, která dříve sloužila jako skladiště pro nářadí, plechovky a staré věci bez budoucnosti, měla rozlohu sotva 18 metrů čtverečních. Nebyla zateplená, měla zatékající střechu a v zimě se v ní držela vlhkost. Mnozí by ji bez váhání zbourali. Ale Jana v ní viděla možnost nového začátku.

Sama přiznává, že rozhodnutí nebylo snadné. Ale po měsících neklidu a nejistoty toužila po místě, které by bylo skutečně její. Bez hypoték, bez cizích lidí, bez vzpomínek, které bolí. Místo, kde by mohla znovu začít dýchat.

Vize: minimalistický ráj
Jana měla jasno: nechce se vracet do velkého bytu ani se upsat dalším závazkům. Chtěla něco jednoduchého, klidného a přehledného. Minimalismus se stal jejím klíčem nejen v designu, ale i v přístupu k životu.

„Zjistila jsem, že člověk nepotřebuje mnoho věcí, aby byl šťastný. Stačí pár kvalitních kusů nábytku, útulný koutek pro čtení, funkční kuchyň a prostor, kde se cítíte v bezpečí,“ říká.

Rekonstrukce krok za krokem
Začala doslova od základů. Opravila podlahy, vyměnila střechu, zateplila stěny a zavedla elektřinu. Přidala okna, aby do prostoru proudilo přirozené světlo. Celý interiér navrhla sama – od barev po nábytek, který si často vyráběla nebo upravovala svépomocí.

Obývací prostor: skládací gauč, který se večer promění v pohodlné lůžko.

Kuchyňský kout: minimalistický, ale plně funkční s vařičem, malou lednicí a otevřenými policemi.

Koupelna: sprchový kout, kompaktní umyvadlo, úložné prostory chytře zakomponované do stěn.

Mezipatro: vybudovala malou galerii pro spaní, čímž získala cenný prostor navíc.

Každý detail měl své místo. Nic nebylo zbytečné.

Nový domov, nový život
Dnes Jana říká, že její malý dům není kompromisem, ale výhrou. Stal se symbolem nezávislosti, svobody a znovunalezené rovnováhy.

Žije klidněji, pomaleji, vědoměji. Nemá hromady věcí, ale každá věc, kterou má, jí dělá radost. Místo velkých prostor má teplo a blízkost. A co je nejdůležitější – má domov, kde se může znovu smát, tvořit a snít.

Inspirace pro ostatní
Příběh Jany se rychle rozšířil díky sociálním sítím. Fotografie jejího minidomku obletěly český internet. Mnozí lidé ji kontaktovali s prosbou o rady, jiní se jí svěřovali se svými životními zlomy a touhou po podobném restartu.

„Ne každý musí žít v tiny house, to není pro každého,“ říká. „Ale každý si může vytvořit prostor, kde bude v souladu se sebou. A ten prostor může být úplně maličký.“