Některé příběhy jsou natolik silné a skutečné, že se vryjí do paměti celého národa. Nejsou vymyšlené, nejsou součástí žádného filmu – a právě proto jsou děsivější, silnější a důležitější. Toto je příběh o lásce, intuici a odvaze jednoho starého muže, který se rozhodl věřit svému srdci víc než lékařské zprávě.

A díky jeho rozhodnutí dnes malá Anička žije.

Nečekaná tragédie
Pětiletá Anička byla veselá, zdravá holčička. Den předtím si hrála s panenkami, smála se, kreslila. Ráno ji její maminka našla nehybnou v postýlce. Nedýchala. Nejevila žádné známky života. Okamžitě byla přivolána záchranná služba.

Zdravotníci po příjezdu provedli základní kontrolu a konstatovali smrt. Podle nich šlo o náhlou srdeční zástavu během spánku. V šoku a bolesti rodina souhlasila s tímto závěrem. Autopsie nebyla nařízena. Tělo bylo připraveno k pohřbu.

Den pohřbu: podivný pocit
Tři dny po tragédii se konal pohřeb. Malá bílá rakev, květiny, fotografie, ticho přerušované tichým pláčem. Všichni se přišli rozloučit. Každý se snažil přijmout to, co se stalo. Každý – kromě dědečka.

Josef Novotný, Aniččin dědeček, byl tichý muž, bývalý učitel, člověk, který si životem prošel. A přesto v ten den cítil, že něco není v pořádku. Neseděl mu výraz její tváře. Neseděla mu barva její pleti. Něco uvnitř něj křičelo, že tohle není konec.

Otevření rakve
Zvedl se ze židle, pomalu přešel k rakvi a bez jediného slova ji otevřel. Někteří příbuzní se snažili ho zastavit, domnívali se, že jedná ze zoufalství. Ale on věděl, co dělá.

Naklonil se nad vnučku. A pak to uviděl.

Její hruď se zvedala. Téměř neznatelně, ale zvedala. Její řasy se lehce chvěly. Byla naživu.

— „Ona dýchá!“ vykřikl. „Okamžitě volejte záchranku!“

Návrat ze smrti
Záchranáři přijeli během několika minut. Potvrdili to, co nikdo nechtěl ani doufat – Anička nebyla mrtvá. Byla ve stavu extrémního zpomalení životních funkcí. Lékaři určili, že se jednalo o letargický spánek, vzácný stav, kdy je srdeční tep i dech téměř nezjistitelný bez specializovaných přístrojů.

První tým záchranářů neprovedl EKG. Nepoužili monitor. Spolehli se jen na základní vyšetření. A to málem stálo malou Aničku život.

Dívka, která vstala z rakve
Anička byla převezena na jednotku intenzivní péče. Strávila tam několik dní v kritickém stavu, ale uzdravila se. Dnes opět běhá po zahradě, směje se a objímá svého dědečka, kterému vděčí za všechno.

Rodina nikdy nezapomene, co se stalo. A obec, ve které žijí, také ne. Na základě této události byly zpřísněny místní zdravotní protokoly. Před potvrzením smrti je nyní povinné více úrovní diagnostiky.